Když se narodíme, jsme v podstatě jako nepopsaný list. Nemáme žádné hodnoty, nevíme, co je dobro a zlo. To vše se učíme až s věkem, jak od rodičů, tak i ve školce, škole, ale i sledováním nejrůznějších filmů. Koneckonců, ne nadarmo mají pohádky také výchovnou úlohu. Jen málokdo si však uvědomuje, jak moc toto vše ovlivňuje kultura a také prostředí, do kterého se narodíme – tedy něco, na co absolutně nemáme vliv. Například je jasné, že lidé z kmene v amazonské či africké džungli budou mít jiné priority než běžný Evropan.
Jistě, většina z nás si řekne, že zrovna my jsme vůči něčemu takovému imunní. Jenže to není pravda. I my přejímáme hodnoty naší společnosti. Stačí si jen uvědomit, že slavíme velké množství křesťanských svátku (i když náboženský podtext se u velké většiny z nich vytratil), jaké máme názory například na světové dění a podobně – to vše jsme se naučili již jako děti.
Samozřejmě to není ani zdaleka ideální situace. V tom nejlepším případě by si člověk sám vybral, co jaké hodnoty chce vyznávat, to však není možné. Žádné dítě není zcela izolované, a i když se jej budeme snažit v tomto duchu vychovávat, stále ještě zde působí mnoho jiných, výše zmíněných vlivů.
Také je potřeba si uvědomit, že právě děti jsou v tomto ohledu velmi vnímavé. V podstatě nasávají veškeré informace, ať už vědomě či nikoliv, a podle nich si utváří svůj svět. A velmi záleží na tom, čemu budou vystaveny, neboť právě podle toho se budou celý život řídit. Jistě, tuto skutečnost si můžeme uvědomit a nějakým způsobem s ní pracovat. To však dokáže jen velmi málo lidí, a většinou pouze tehdy, pokud jsou nějakým způsobem tvrdě konfrontováni s tím, že to, co se jako děti naučily, nebylo zrovna to správné. Proto, pokud budeme nějakého člověka odsuzovat pro jeho názory, je dobré se podívat také na prostředí, ze kterého vyšel. Hodně nám to totiž prozradí.
